Datum zveřejnění:

29.3.2014

Abstrakt:

Cílem tohoto srovnávacího výzkumu bylo zmapovat výskyt skupin lidového tance a postihnout roli lidového tance v ochraně estonské identity v exilu. Pro Estonce se národní tanec stal politicky korektní formou sebevyjádření. Po mnoho desetiletí jim vyhovovalo pořádání festivalů lidových tanců, písní a krojů v duchu národního romantismu, které se zrodily v době národního obrození. To byly hlavní formy sebevyjádření v politicky neklidných časech. Lidové písně, tance a kroje představovaly kořeny, které estonské utečence po 2. světové válce spojovaly s estonskou půdou a pomáhaly jim adaptovat se v novém prostředí. Volnočasové aktivity Estonců v poválečných utečeneckých centrech mohou být nahlíženy jako základna pro obnovu a uchování identity. Zvláštní pozornost je věnována aktivitám estonských uprchlíků ve Švédsku a v Německu. Pro sběr dat byly využity nestrukturované rozhovory a konverzace. Uchovávání estonského lidového tance je analyzováno v souladu s eko-kulturním modelem mezigeneračních vztahů (Trommsdorff 2009) prostřednictvím tří okruhů: 1) kategorií vztahujících se k praktikám lidového tance – proces, směřování a výsledek; 2) faktorů ovlivňujících proces přenosu – osoby zapojené do přenosu, jejich vzájemné vztahy, přenášené obsahy a širší kontext, v němž se přenos odehrával; 3) perspektiv – aktuálního stavu a možných posilujících a zpomalujících faktorů v procesu uchovávání estonského lidového tance v Německu a Švédsku.

Klíčová slova

Estonian expatriate;eco-cultural model;transmission of folk dance, traditions;identity;comparative research

Text článku