Datum zveřejnění:

21.7.2015

Abstrakt:

Autorka zkoumá vztah mezi soupeřením v práci a (veřejnými) svátky v době Federativní socialistické republiky Jugoslávie. Soustřeďuje se na první pětiletý hospodářský plán (1947–1952), kdy bylo pracovní soupeření v plném proudu, a chápe jej jako strategickou praktiku v rámci zvoleného sociálního systému. Vztah mezi soupeřením v práci a veřejnými svátky byl, podobně jako v ostatních socialistických zemích, centrálně plánován a určován: na jedné straně byly svátky vhodnými nástroji k mobilitaci a umožňovaly propagovat myšlenku soupeření v práci, na druhé straně se stávaly mezníky určujícími počátek a konec soupeření, a tak napomáhaly strukturovat (pracovní) čas. Již v roce 1946 ústřední odborová organizace Jugoslávie určila svátek práce (1. květen) a den republiky (29. listopad) za dvě hlavní příležitosti, kdy měly být prezentovány, hodnoceny a odměňovány výsledky pracovního úsilí, a až do roku 1949 byli nejlepší individuální pracovníci vyhlašováni a odměňováni právě jen o veřejných svátcích. V článku jsou prezentovány příklady strategického vztahu mezi soupeřením v práci a svátky, a jako ilustrace také několik příkladů vzpomínek pamětníků na ně. Autorka pokládá za důležité, že většina repondentů zmiňovala jen některé, konkrétní formy pracovního soutěžení, například poválečné práce na obnově nebo mládežnické pracovní akce, zatímco soupeření na pracovištích, které je v literatuře zmiňováno nejčastěji, se ve vzpomínkách neobjevuje. Zdá se tedy, že je nutné pochopit rozdíly mezi konkrétními formami soupeření v práci, stejně jako vzít v úvahu skutečnost, že dobové chápání soupeření v práci bylo v době socialismu zásadně ovlivěno symbolickým jak oceňováním práce a pracovníků, tak i skutečností, že kulturní politika v té době nebyla vnímána pouze jako cynická manipulace organizovaná politickými elitami.

Klíčová slova

Slovenia; socialism; planned economy; self-management; work competition; holidays

Text článku