Číslo 1, Roč. 102 (2015)

Studie

Následky babylonského mýtu neboli o domácích mluvnicích smíšeného světa. Příspěvek k antropologii pomezí (na základě výzkumu běloruskolitevského pomezí)
Abstract
Článek je založen na výsledcích etnografi ckého terénního výzkumu, který autorka prováděla během posledních 20 let v mnohojazyčných a mnohonáboženských obcích na bělorusko-litevském pomezí v horodenském vojvodství v Bělorusku. Dotázaní obyvatelé místních kolchozních vesnic neznají kabinetní pojem „pomezí“. Svou pluralistickou, společenskou a kulturní realitu popisují pomocí metafory (pojmového archetypu) smíšený svět. Tato emická (subjektivní) kategorie popisu sociálního světa je v článku podrobena antropologické analýze a interpretaci. Autorka se zamýšlí nad emickou konceptualizací rozdílů mezi „etnickými“ skupinami. Charakterizuje takové pojetí smíšeného světa, jakým je svérázná mentální mapa různých druhů víry a různých národností spolu s příslušnými jazyky, místní pojem smíšené řeči a jev „nového smíšení“. Tyto moderní změny se projevují odchodem od dávných zákonů endogamie a v rámci kolektivní identifi kace přechodem od náboženských kategorií ke kategoriím národněstátním. Smíšený svět obyvatel zkoumaného pomezí je předestřen jako inkluzivní a mnohopólový kulturní kosmos.
Od dialektologické mapy ke koncepci pomezní řeči. Úvahy na základě výzkumu na polsko-německém pomezí
Abstract
Autorka znázorňuje teoretické a praktické problémy výzkumu jazykové různorodosti v lubušském regionu, ležícím na historickém polsko-německém pomezí, jež do roku 1945 patřilo Německu. Po druhé světové válce zde došlo k teměř úplné výměně obyvatelstva. Zůstala jen malá část autochtonů (původní enkláva polského obyvatelstva v Německu), přišly etnicky různorodé skupiny osadníků nucených k migraci z území připojených k Sovětskému svazu a deportovaných z polsko-ukrajinského pomezí v důsledku poválečných politických represí (tzv. operace Visla) a také dobrovolní osadníci z různých části Polska. Vznikla komplikovaná jazyková situace, pro kterou byla charakteristická mj. polsko-německá dvojjazyčnost a přítomnost východoslovanských a polských přenesených nářečí. Stýkaly se zde čtyři jazyky různého stupně příbuzenství (polština, němčina, ukrajinština a běloruština) a jejich mnohé dialektické variace. Cílem sociolingvisticko-antropologického terénního výzkumu prováděného autorkou v letech 2009–1013 bylo ověření, zda se jazyková různorodost udržela v tomto regionu dodnes. Výzkum potvrdil existenci a životaschopnost tohoto jevu. Jeho výsledky zpochybňují tvrzení současné polské dialektologie, jež pokračuje ve výzkumném paradigmatu dialaktelogické mapy a stále – v duchu ideologie z dob Polské lidové republiky – vztahuje na jazykovou oblast na západě Polska název „nové smíšené dialekty”.
Kašubština – jazyk menšiny na pomezí. Jaká byla, jaká je?
Abstract
Článek představuje jazyk (regionální) menšiny, existující během řady staletí na pomezí kultur a jazyků, z diachronické a synchronické perspektivy: etnolekt Kašubů – autochtonního, slovanského lidu na Gdaňském Pomoří – a také dějiny a druh jeho styků s jazykem německým (nepříbuzným) a polským (příklad slovansko-slovanského pomezí). Kašubský jazyk přicházel do kontaktu s dolnoněmeckými nářečími a horní němčinou; zejména jeho styk s ofi ciální verzí německého jazyka byl jazykově konfl iktní povahy. Mezi kašubštinou a polskými nářečími mazovskými a velkopolskými existuje jazykové kontinuum. Kašubština (v podobě mnoha nářečí) a polština (ve standardní podobě) se dlouho funkčně doplňovaly. Spojovala je koexistence. Kašubové byli během staletí trojjazyční. Po roce 1945, kdy přestalo existovat kašubsko-německé pomezí, se Kašubové stávali dvojjazyčnými (kašubsko-polský bilingvismus) nebo byli jen polskojazyční. Od devadesátých let 20. století dochází působením kašubských elit ke kvalitativní změně ve fungování kašubského jazyka: byl utvořen standardní jazyk, který se projevuje různými komunikačními kanály. Kašubský etnolekt se stal předmětem jazykové politiky na regionální, státní a evropské úrovni. Od roku 2005 má právní status regionálního jazyka. Přesto je ohrožen.
Jamurluk Hagarčiných synů a sultánův sametový kabát. Civilizační pomezí z bulharského zorného úhlu.
Abstract
Předložený článek se pokouší rekonstruovat způsoby vnímání přítomné v bulharských kulturních textech, které konceptualizují Bulharsko jako hranici civilizace. Autorka představuje historickou a kulturní situaci, která vedla během 19. a 20. století k cílené idealizaci obrazu bulharské kultury jako nedotčené osmanskými vlivy. Dále článek ukazuje, jak bulharští umělci a myslitelé konceptualizovali své pohledy a pocity, které nebyly v souladu s tímto pojetím národní myšlenky. Yamurluk, plstěná čapka „synů Hagar“, a „sultánský“ sametový plášť jsou metonyma odrážející způsob adaptace na osmanskou kulturu na bázi mimetismu. Sémantika prvního z nich naznačuje stigmatizaci asimilace, druhé akceptovanou (byť zpočátku nevítanou) prosperitu Pax Osmana. Článek také uvažuje nad současnými strategiemi bulharských badatelů, kteří se pokoušejí pozvednout status lidových přežitků v oblasti fi lozofi e každodenního života a zdůraznit kulturní diverzitu, v jejich očích dědictví pěti století osmanské nadvlády.
Kurdská komunita v České republice
Abstract
In the Czech Republic are also foreign communities, which were not traditional in Central Europe, however became part of the Czech Republic ethnic spectrum and we can assume their further development. One of these communities is the Kurdish community; it is not very large (it has only about 200 members), but this community is certainly interesting. The Kurdish Community seeks to promote organized interests, they are linked to the wider Kurdish Diaspora in other countries and to their home countries as well, and therefore we are able to identify their transnational activities. The fi rst Kurdish students who were politically active came to former Czechoslovakia in the 60s of the 20th century. Most of them were Kurds from Syria and Iraq and were pivotal in infl uencing the work of the former Kurdish student union. After the revolutionary events of 1989, the Kurdish community composition changed – more Kurds from Turkey arrived. Members of the Union of Kurdish Students established in the 2003 Kurdish civil association, which represents the only functioning organization. The main task of the study is a description and analysis of the genesis of the Kurdish Diaspora in CR on the one hand and on the other hand the analysis of the promotion of their political interests.

Zprávy

Setkání národnostních menšin a konference "Praha a menšiny"
Hinterglas-Symposion Sandl, 19. - 21.6. 2014
Konference Krajiny snů a výstava Vltavské ostrovy v Praze, 28. ledna 2015

Literatura

Waldemar Kuligowski, ZŁE MIASTA. 23 SAMPLE Z RZECZYWISTOŚCI. Biblioteka Czasu kultury 42, Poznań 2014, 195 s
Marian Golka, SOCJOLOGIA KULTURY. Wydawnictwo Naukowe SCHOLAR, Warszawa 2013, 381 s.
Zdeněk R. Nešpor a kol., Dějiny české sociologie, Academia, Praha 2014, 668 s.