Číslo 4, Roč. 104 (2017)

Studie

Zítra se bude tančit všude, aneb jak jsme se protancovali ke svobodě. Dichotomie tzv. folklorního hnutí druhé poloviny 20. století
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.01
Abstract
Cílem příspěvku je vypořádat se s "folklórním revivalovým hnutím", tedy s činnostmi lidových souborů - široce rozšířeným fenoménem v bývalém socialistickém Československu (1848-1989), který má svou kontinuitu v dnešní České republice. Jedná se o interdisciplinární projekt založený na metodách orální historie, textové analýzy a antropologickém studiu hudby a tance, jehož cílem je prozkoumat rozmanitost tohoto fenoménu a jeho ideologické konotace. Vyšetřování vychází z příběhů, které se vyskytují v diskursu sociokulturního kontextu lidových souborů v různých obdobích tzv. Folklórního hnutí. Příběhy poskytují značný materiál, který je třeba interpretovat s cílem porozumět zvláštnostem fenoménu folklórního oživujícího hnutí v konkrétním sociokulturním a politickém kontextu. Cílem projektu je prozkoumat dvojznačnost fenoménu folklórního hnutí v českých zemích. Výzkum poskytne různé pohledy na to, do jaké míry je hnutí nástrojem moci a do jaké míry to byla příležitost k realizaci vlastních strategií.
Frank Wollman v kontextu strukturální teorie a terénních výzkumů slovesného folkloru (Příspěvek k nálezu tzv. wollmanovského moravského sběru)
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.02
Abstract
Příspěvek se v první části zabývá teoretickými názory českého slavisty a komparatisty F. Wollmana (1888–1969) na genezi, podstatu a fungování folkloru, jak byly formulovány v jeho dosud nepublikovaném učebnicovém textu Uvedení do methodologie literárněvědné a do theorie literatury (přelom 40.–50. let 20. stol.). Wollman celkově chápal folklór v textové složce jako reprodukční umění, které se svou „tvarovostí“ připíná k celé slovesnosti. Strukturalistická východiska se zde odrazila zejména v přesvědčení, že při analýze folklórního textu nejsou nejdůležitějšími aspekty jeho původnost, ale recepční akt a individuální existence, tj. komunikačně sémiotické bytí. V druhé části se příspěvek věnuje tzv. wollmanovským moravským sběrům, které byly odbornou veřejností pokládány za ztracené. Na rozdíl od rozsáhlého sběru slovenských lidových próz, který proběhl v letech 1928–1947 a který byl výběrově publikován až na přelomu 20.–21. stol. (Slovenské ľudové rozprávky I–III, 1993–2004), terénní výzkumy na celém moravském území prováděli pod Wollmanovým vedením studenti z jeho brněnského semináře. Tyto sběry proběhly v letech 1929–1933 s omezeným okruhem vypravěčů i zapisovatelů, přesto ve své žánrové a tematické pestrosti ukazují na specifický typ ústní lidové slovesnosti propojující ve středoevropském kontextu západoslovanský a východoslovanský kulturní areál. Nález moravských sběrů ve Wollmanově osobní pozůstalosti a jejich předpokládané publikování lze považovat za zásadní příspěvek do dějin nejen české, ale i moderní evropské folkloristiky.
Pověsti o loupežníku Kováříkovi
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.03
Abstract
Článek se zabývá vypravěčskou tradicí k osobě loupežníka Jana Vojty řečeného Kováříka (kol 1744 – 1803). Máme svědectví z první poloviny 20. století, které zmiňují existenci živé a rozsáhlé tradice okolo tohoto "zbojníka", sběratelé však tomuto fenoménu nevěnovali pozornost. Autorovi článku se podařilo zachytit v terénu ještě torzo této tradice. Zajímavé je, že Kovářík je jeden z mála loupežníků v Čechách, kteří naplňují definici sociálního zbojnictví podle anglického historika Erica Hobsbawma. I tradice o něm nese některé znaky, které jsou pro české loupežníky netypické a přibližují ho spíše k slovenským a východomoravským zbojníkům. Jsou to motivy krádeží dobytka, spolupráce s rychtářem a účast v selském povstání. Toto zjištění by mohlo být inspirativní pro další historiografický výzkum této osobnosti.
Relating to the Distant Past: Routes of Memory of Women Concentration-Camp Survivors
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.04
Abstract
Osobní příběhy a svědectví přeživších především, zakládají obecný Evropský traumatický narativ o nacistických koncentračních táborech. Množství individuálních vzpomínek na určitou událost přispívá k vytvoření její reprezentace, která je přístupná širší skupině lidí. Paměť je chápána jako sociálně podmíněná. Z tohoto důvodu je příslušenství ke skupině zásadní pro konstruování paměti. Lidé si totiž vzpomínky vybavují a lokalizují pouze v interakci s druhými. Jak tvrdí Maurice Hlabwachs existuje tolik pamětí, kolik je skupin a institucí. Kolektivní paměť a skupina se vzájemně ovlivňují, obě utvářejí a jsou utvářeny. Na základě teorií o paměti a traumatu jako sociálních konstruktech zkoumá tento článek procesy vzpomínání na deportaci do koncentračního tábora, vytváření kolektivní paměti a tvorby významů ve veřejném a soukromém kontextu. Cílem textu je identifikovat způsoby přenosu paměti a vlivy na něj v různých prostorech a časech. Využitím etnografických metod se zaměřuje na a) vzpomínání pamětnic, žen přešivších koncentrační tábor a b) vztah k takovému rodinnému příběhu z minulosti u informantů z České republiky, Itálie, Německa a Rakouska.
Kulturní výměna a zprostředkování obrazu Nového Zélandu. Fotografie českého geografa J. V. Daneše
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.05
Abstract
Cílem této studie je představit cestu českého geografa Jiřího Viktora Daneše (1880-1928) na Nový Zéland (1923), vysvětlit původ jeho fotografické sbírky a postulovat, jak Daneš představil svůj pohled na cizí kultury Českou společnost jako vědec a bývalý československý konzul v Sydney. Analýza obrazů ze severních a jižních ostrovů Nového Zélandu se zdá, že Daneš chtěl vzít svůj původní pohled na geomorfologii, přírodu, klima, společnost a kulturu života. Na základě své cestovní knihy Tři léta při Tichém oceánu (1926) je možné prohlásit, že Daneš používal fotografické snímky jako stopy a zdroje pro další vědecký výzkum a také pro popularizaci. Je objasněna struktura této archivní sbírky (pozitiva, skleněné negativy a diapositivy) a rozsah jejího poškození při povodních roku 2002. Pomocí archivní klasifikace a způsobu kulturního přenosu bylo možné obnovit bývalé fotografické archivy.

Konference

Po stopách zdraví a nemoci člověka a zvířat VII., Technické muzeum v Brně
Konference Knižní kultura 19. století

Zprávy

11. sjezd českých historiků. Olomouc 13.–15. 9. 2017

Literatura

Zygmunt Bauman, Cizinci před branami