Český lid / The Czech Ethnological Journal je přední český vědecký recenzovaný časopis (založen v roce 1891). Vydává jej Etnologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i., v Praze, vychází v tištěné podobě i online ve volně přístupném formátu. Přináší kvalitní odborné články z oblasti etnologie a sociokulturní antropologie, stejně jako interdisciplinární texty s odpovídajícím teoretickým a metodologickým zaměřením, a to především v češtině, slovenštině a angličtině. Český lid / The Czech Ethnological Journal je pravidelně indexován a abstrahován v databázích Scopus, AIO, ERIH, CEJSH, JSTOR, PRO QUEST, GOOGLE SCHOLAR, EBSCOhost, IBR, IBZ, IBSS.

Aktuální číslo

Číslo 4, Roč. 104 (2017)

Studie

Zítra se bude tančit všude, aneb jak jsme se protancovali ke svobodě. Dichotomie tzv. folklorního hnutí druhé poloviny 20. století
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.01
Abstract
Cílem příspěvku je vypořádat se s "folklórním revivalovým hnutím", tedy s činnostmi lidových souborů - široce rozšířeným fenoménem v bývalém socialistickém Československu (1848-1989), který má svou kontinuitu v dnešní České republice. Jedná se o interdisciplinární projekt založený na metodách orální historie, textové analýzy a antropologickém studiu hudby a tance, jehož cílem je prozkoumat rozmanitost tohoto fenoménu a jeho ideologické konotace. Vyšetřování vychází z příběhů, které se vyskytují v diskursu sociokulturního kontextu lidových souborů v různých obdobích tzv. Folklórního hnutí. Příběhy poskytují značný materiál, který je třeba interpretovat s cílem porozumět zvláštnostem fenoménu folklórního oživujícího hnutí v konkrétním sociokulturním a politickém kontextu. Cílem projektu je prozkoumat dvojznačnost fenoménu folklórního hnutí v českých zemích. Výzkum poskytne různé pohledy na to, do jaké míry je hnutí nástrojem moci a do jaké míry to byla příležitost k realizaci vlastních strategií.
Frank Wollman v kontextu strukturální teorie a terénních výzkumů slovesného folkloru (Příspěvek k nálezu tzv. wollmanovského moravského sběru)
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.02
Abstract
Příspěvek se v první části zabývá teoretickými názory českého slavisty a komparatisty F. Wollmana (1888–1969) na genezi, podstatu a fungování folkloru, jak byly formulovány v jeho dosud nepublikovaném učebnicovém textu Uvedení do methodologie literárněvědné a do theorie literatury (přelom 40.–50. let 20. stol.). Wollman celkově chápal folklór v textové složce jako reprodukční umění, které se svou „tvarovostí“ připíná k celé slovesnosti. Strukturalistická východiska se zde odrazila zejména v přesvědčení, že při analýze folklórního textu nejsou nejdůležitějšími aspekty jeho původnost, ale recepční akt a individuální existence, tj. komunikačně sémiotické bytí. V druhé části se příspěvek věnuje tzv. wollmanovským moravským sběrům, které byly odbornou veřejností pokládány za ztracené. Na rozdíl od rozsáhlého sběru slovenských lidových próz, který proběhl v letech 1928–1947 a který byl výběrově publikován až na přelomu 20.–21. stol. (Slovenské ľudové rozprávky I–III, 1993–2004), terénní výzkumy na celém moravském území prováděli pod Wollmanovým vedením studenti z jeho brněnského semináře. Tyto sběry proběhly v letech 1929–1933 s omezeným okruhem vypravěčů i zapisovatelů, přesto ve své žánrové a tematické pestrosti ukazují na specifický typ ústní lidové slovesnosti propojující ve středoevropském kontextu západoslovanský a východoslovanský kulturní areál. Nález moravských sběrů ve Wollmanově osobní pozůstalosti a jejich předpokládané publikování lze považovat za zásadní příspěvek do dějin nejen české, ale i moderní evropské folkloristiky.
Pověsti o loupežníku Kováříkovi
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.03
Abstract
Článek se zabývá vypravěčskou tradicí k osobě loupežníka Jana Vojty řečeného Kováříka (kol 1744 – 1803). Máme svědectví z první poloviny 20. století, které zmiňují existenci živé a rozsáhlé tradice okolo tohoto "zbojníka", sběratelé však tomuto fenoménu nevěnovali pozornost. Autorovi článku se podařilo zachytit v terénu ještě torzo této tradice. Zajímavé je, že Kovářík je jeden z mála loupežníků v Čechách, kteří naplňují definici sociálního zbojnictví podle anglického historika Erica Hobsbawma. I tradice o něm nese některé znaky, které jsou pro české loupežníky netypické a přibližují ho spíše k slovenským a východomoravským zbojníkům. Jsou to motivy krádeží dobytka, spolupráce s rychtářem a účast v selském povstání. Toto zjištění by mohlo být inspirativní pro další historiografický výzkum této osobnosti.
Relating to the Distant Past: Routes of Memory of Women Concentration-Camp Survivors
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.04
Abstract
Osobní příběhy a svědectví přeživších především, zakládají obecný Evropský traumatický narativ o nacistických koncentračních táborech. Množství individuálních vzpomínek na určitou událost přispívá k vytvoření její reprezentace, která je přístupná širší skupině lidí. Paměť je chápána jako sociálně podmíněná. Z tohoto důvodu je příslušenství ke skupině zásadní pro konstruování paměti. Lidé si totiž vzpomínky vybavují a lokalizují pouze v interakci s druhými. Jak tvrdí Maurice Hlabwachs existuje tolik pamětí, kolik je skupin a institucí. Kolektivní paměť a skupina se vzájemně ovlivňují, obě utvářejí a jsou utvářeny. Na základě teorií o paměti a traumatu jako sociálních konstruktech zkoumá tento článek procesy vzpomínání na deportaci do koncentračního tábora, vytváření kolektivní paměti a tvorby významů ve veřejném a soukromém kontextu. Cílem textu je identifikovat způsoby přenosu paměti a vlivy na něj v různých prostorech a časech. Využitím etnografických metod se zaměřuje na a) vzpomínání pamětnic, žen přešivších koncentrační tábor a b) vztah k takovému rodinnému příběhu z minulosti u informantů z České republiky, Itálie, Německa a Rakouska.
Kulturní výměna a zprostředkování obrazu Nového Zélandu. Fotografie českého geografa J. V. Daneše
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2017.4.05
Abstract
Cílem této studie je představit cestu českého geografa Jiřího Viktora Daneše (1880-1928) na Nový Zéland (1923), vysvětlit původ jeho fotografické sbírky a postulovat, jak Daneš představil svůj pohled na cizí kultury Českou společnost jako vědec a bývalý československý konzul v Sydney. Analýza obrazů ze severních a jižních ostrovů Nového Zélandu se zdá, že Daneš chtěl vzít svůj původní pohled na geomorfologii, přírodu, klima, společnost a kulturu života. Na základě své cestovní knihy Tři léta při Tichém oceánu (1926) je možné prohlásit, že Daneš používal fotografické snímky jako stopy a zdroje pro další vědecký výzkum a také pro popularizaci. Je objasněna struktura této archivní sbírky (pozitiva, skleněné negativy a diapositivy) a rozsah jejího poškození při povodních roku 2002. Pomocí archivní klasifikace a způsobu kulturního přenosu bylo možné obnovit bývalé fotografické archivy.

Konference

Po stopách zdraví a nemoci člověka a zvířat VII., Technické muzeum v Brně
Konference Knižní kultura 19. století

Zprávy

11. sjezd českých historiků. Olomouc 13.–15. 9. 2017

Literatura

Zygmunt Bauman, Cizinci před branami

Zaregistrujte se k odběru aktuálních čísel