Číslo 3, Roč. 100 (2013)

Studie

Dělnická kolonie Karlov: místo, pamět a identita
Abstract
Workers´ colony Karlov was built by Škoda Works in 1913 to accommodate the growing number of its employees. Attached to the factory´s walls and thus spatially segregated from the rest of the city, inhabitants of Karlov built a relatively close-knit neighbourhood community with a strong place-based identity. Based on the analysis of archival material and data from interviews with its former inhabitants, we follow Karlov´s voyage from capitalism to state-socialism at the levels of both macro-structural forces and its´ inhabitants´ experience of everyday life. Built to serve particular economic and political functions for the pre-war capitalist production, Karlov ceased to fulfi l these roles under state-socialism which refused to invest in Karlov´s renovation after serious damages caused by an air-raid during the WWII. Slowly losing its macrostructural raison d’être, Karlov was doomed to fi nal demolition in 1986, being represented as an “obstacle” to industrial development. Meeting regularly twice a year and recalling the past, former neighbours from Karlov actively revalidate their collective identity attached to a place that does not exist anymore, thus becoming real community of an imagined place.
Vzorce každodenního uchopování prostoru: Bělehrad v 70. a 80. letech 20. století a vývoj v post-socialistické době
Abstract
Článek analyzuje rozvoj neformálních způsobů uchopování prostoru v Bělehradu (Srbsko, bývalá Jugoslávie) v oblastech ponechaných na okraji socialistického systému plánování v 70. a 80. letech 20. století. Zkoumá spontánní střety se systémem teritoriální samosprávy zakotveným v ústavě. Jejich prostřednictvím studuje jak enklávy každodenního života, které se utvářely paralelně s hegemonickým a homogenním plánováním, tak formalizované cílené snahy potlačit v rámci velkých sídlištních projektů tyto spontánní praktiky. Výzkum vychází z komparativní analýzy územně plánovací dokumentace a nelegálních intervencí do těchto aktivit, z dobových dokumentů včetně dopisů a vzpomínek architektů a neautorizovaných stavitelů, stejně jako z dostupných statistik a polemik v tisku. Článek konstatuje, že mnoho nevyřešených rozporů období socialismu vyústilo v praktiky, které se staly součástí postsocialistické transformace a jejího nakládání s prostorem od 90. let. Nezájem o samosprávu, cynismus každodenního života v marginálních oblastech socialistické společnosti a neúspěšné snahy projektantů čelit neformálnosti se otiskují do postsocialistického města v podobě neúnavné konzumace veřejného prostoru.
Zvyknúť si na Petržalku: každodenný život, běžná spotreba a vzťah k socialistickému sídlisku
Abstract
The paper interconnects studies of everyday life and everyday consumption and research on socialist housing estates. It is based on an ethnographic study of Petržalka, the biggest housing estate in Bratislava, located at the south bank of the river Danube. We develop two arguments. First, we focus on perception of the socialist housing estate by citizens of Bratislava, and analyse the role that everyday life and routine practices played in appropriating/getting used to this specifi c urban space. Also, we claim that everyday routine practices help creating the specifi c image of the housing estate in the eyes of the inhabitants. In the second plan, and in reaction to the literature on “lived socialism”, the paper argues for a more elaborate defi nition of socialist consumption that would reflect theories of everyday life.
Alternativní kultura v socialistickém městě: Punkeři a máničky v Praze v 80. letech 20. století
Abstract
Města v socialistickém Československu se měla utvářet jako prostředí pro rozvoj ideální socialistické společnosti. Dogmatické sledování tohoto cíle vládnoucí komunistickou stranou však vyústilo v naprostou netoleranci vůči jakémukoliv projevu volnomyšlenkářství či domnělé opozici vůči socialismu. Od počátku 60. let 20. století se část československé mládeže inspirovala hnutími západních kontrakultur, jako hippie či generace beatníků, od 70. let pak inspiraci nacházela rovněž v punkové subkultuře. Tito mladí lidé otevřeně dávali najevo své odcizení od ofi ciální kultury narušováním zavedených společenských standardů pro vzhled, chování a způsob trávení volného času. Státní bezpečnost je tak vnímala jako ideologicky pokřivené a ve své snaze o vymýcení jejich přítomnosti z veřejného prostoru a omezení jejich kontaktu s ostatními občany tyto lidi označovala jako tzv. závadovou mládež. V Praze jakožto hlavním a zároveň největším městě Československa byla koncentrace mladých lidí inspirovaných západními kontrakulturami největší. Jejich přítomnost, aktivity a kulturní produkce byly provokací pro společnost konformistů, a režim proto vůči nim vystupoval velmi nepřátelsky a represivně. Na rozdíl od západních kontrakultur založených na politickém protestu vůči režimům, v jejichž kontextu se nacházely, byly jimi inspirované alternativní skupiny v Československu ve většině případů spíše apolitické. Jejich opozice vůči režimu se zrodila po roce 1968 především v důsledku snah totalitního státu jejich alternativní kulturní aspirace „normalizovat“. Tento článek prozkoumává způsoby, jimiž kontext socialistické Prahy v průběhu 80. let 20. století ovlivnil fanoušky alternativní kultury z hlediska jejich praxe a rutiny, jež vyústily v antagonistický vztah těchto lidí k totalitnímu režimu.
Lidé ve městě uhlí a oceli: vizuální analýza příkladného socialistického města
Abstract
Ostrava, in the past nicknamed the steel city of the republic or the city of coal and steel, represented during the socialist period and afterwards the main ndustrial city of the republic. The social offi cial visual images of the city and life in it represented a happy urban life with glimpses of shining future. Ostrava was visualized as an embodiment of progress made possible and conditioned by the industrialization and related changes of the urban landscape and everyday life. The article presents the analysis of the offi cial visual discourse on the topic of the city of work and the everyday life of the people in it, constructed through the offi cial photographic publications on Ostrava. The main constitutive elements of these visual presentations are confronted with unoffi cial, rather ambivalent testimonies on the alternative urban landscape of the inhabitants of Ostrava, presented by artistic photographs (Kolář, Štreit, but also for example Polášek). The goal of the visual discursive analysis of this double material was the understanding of the basic constituent parts that together made the image of socialist Ostrava, as well as the role assigned to its inhabitants. On a general level the rich visual material made possible the deliberations upon the relationship of the photographic image and the visual discourse. Therefore I was able to show how by using the similar photographic themes connected with the everyday life and, therefore, by using very similar photographs two Ostravas were constructed – on the one hand the city of work, coal and steel and on the other the city of the everyday life.

Zprávy

Konference "Urban folklore" Cardiff, Wales, Velká Británie 19.-21.4. 2013
Hinterglas-Symposion Sandl, 30.5. - 1.6. 2013

Literatura

Peter Vyšný, Štát a právo aztékov. Typi Universitatis Trnaviensis. Trnava 2012, 217 s.