Číslo 1, Roč. 107 (2020)

Studie

Právo a antropologie: Distinkce, jež neskomírá
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.1.01
Abstract
Antropologická i právní literatura často uvádí, že antropologie práva je hraniční disciplínou mezi antropologií a právem (resp. právní vědou). Jasná a jednoznačná dělící příčka je z tohoto hlediska fundamentálním předpokladem pro neproblematickou interdisciplinární spolupráci sociálních antropologů a právních vědců a pro kombinaci etnografických dat s právními analýzami. Tento článek naproti tomu připomíná, že z hlediska historického vývoje vědy je vztah sociální antropologie a západní právní ontologie, jež je vtělena do právních věd, docela jiný. Sociální vědy, a sociální antropologie zvláště, se historicky etablovaly jako reflexivní empirické obory soustavným překračováním prostorových a temporálních limitů západní právní ontologie, přičemž antropologie práva a její předchůdce, historickoprávní škola, sehrály v tomto procesu klíčovou roli. Antropologie práva jako svébytné vědecké zaměření, jež chápe právo jako problém druhého, je sourodé s antropologií a sociálními vědami, avšak nesourodé s právními vědami, byť i v nich má své historické počátky. Její specifické postavení je tak samo připomínkou historicky vzniklé nesourodosti zdánlivě příbuzných normativních a sociálních věd.
Who are “the Expanded Doctors”? The Ethnography of Professional Self-Identifications in Polish Primary Care
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.1.02
Abstract
This article is an ethnographic exploration of the responses of doctors to the 1997 healthcare reform in Poland. Based on research carried out among practitioners working in Podstawowa Opieka Zdrowotna (POZ, “Basic Healthcare”), which was established in 1997 and opened up to the market, I demonstrate the newly emerged self-identification of doctors, which can be expressed by the term, “the expanded doctor”. Following Elizabeth Dunn’s and Asta Vonderau’s ethnographies of post-socialist reconstructions, I examine how POZ practitioners became “expanded doctors”, and what particular elements constitute this novel and liberal self-definition. Based on Eliane Riska and Aurelija Novelskaite’s description of practitioners’ experiences of transforming from a planned economy to a world composed of “four logics”, I analyse the entrepreneurial face of the doctors’ self-identification, their attachment to private ownership, and the cult of liberal capitalism.
Medical Pluralism During and After Socialism: A Study of Psychotronics in the Former Czechoslovakia
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.1.03
Abstract
The term “medical pluralism” is often used to describe the coexistence of different medical traditions based on different principles or worldviews in a society. The paper starts with a discussion on the concept of medical pluralism, introduced for the first time by Charles M. Leslie, then presents a theoretical framework of the exclusive medical model, which recognizes only one legal system of medicine. The author then considers folk medicine and psychotronic activities, as well as describes and analyses the healthcare situation that existed during the socialist period in former Czechoslovakia, which at a first sight seems to have been characterized as a monopoly concerning the practice of medicine, and compares it with the contemporary pluralistic situation that emerged in both the Czech Republic and Slovakia after the “Velvet Divorce” in 1993. The paper concludes by stating that government attitudes toward the existence of non-biomedical practices have undergone different development stages. In turn, it is acknowledged that the investigation of medical pluralism in Central European countries must deal more comprehensively with political and ideological history in the context of healthcare.
Lidová kultura Ukrajinců rakousko-uherské monarchie v etnografické sbírce Františka Řehoře z 80. a 90. let 19. století
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.1.04
Abstract
Článek přináší předběžné výsledky analýzy v odborných kruzích málo známé etnografické sbírky českého etnografa-samouka Františka Řehoře. Týká se oblasti východní Haliče a Bukoviny v rámci rakousko-uherské monarchie a dokumentuje lidovou kulturu obyvatel dnešní Ukrajiny převážně v posledních desetiletích 19. století. Sbírka se nachází v Etnografickém oddělení Historického muzea při Národním muzeu v Praze a její studium probíhá ve spolupráci českých etnologů a ukrajinských uměnovědných odborníků.

Zprávy

V4 Net konference Migration and the Generational Experience v Praze

Literatura

Karolína Pauknerová, Krajina mezi pamětí a zapomínáním. Studie z Čech
Abstract
Recenze knihy na téma role paměti, zapomínání a nostalgie v utváření krajiny.
Jan Grisa a kol., Rok 1918 nejen na Ústecku. Kapitoly z počátků republiky
Pavol Minárik: Ekonomie náboženství a náboženství v postkomunistické Evropě.