Číslo 1, Roč. 101 (2014)

Studie

The Rhetorical turn in anthropology
Abstract
Článek je věnován teoretickým a metodologickým úvahám, stejně jako praktické aplikaci dvou aspektů rétorického obratu v sociokulturní antropologii. Spojení „rétorický obrat“ je zde použito pro lingvistický a konstruktivistický obrat, který významnou měrou poznamenal současný stav společenských a humanitních věd. Zaměříme-li se na vztah antropologie a rétoriky, zjistíme, že rétorický obrat s sebou přinesl úvahy o rétorice antropologických textů, o jejich přesvědčovacím a obrazném rozměru. Na druhé straně se rétorický obrat vztahuje k výzkumné perspektivě v antropologii, soustředěné na interpretaci společnosti a kultury, v níž hrají významnou roli nástroje a koncepty rétoriky.
"Staging encourters" through anthropological and pedagogical practices in urban central Europe
Abstract
Tento článek je příspěvkem k debatě o změnách v současné etnografické praxi. Věnujeme se v něm pedagogické práci se studenty, kterou chápeme v kategoriích „etnografického experimentu“ současnosti (Kim Fortun). Popisujeme metodologii, která je inspirována zejména tradicí antropologie ve vzdělávání a zúčastněného akčního výzkumu, jejímž prostřednictvím se snažíme vytvářet prostory pro kolaborativní setkání v rámci „městských laboratoří“.
Established characteristics and expected directions of visual anthropology in Slovenia
Abstract
Cílem článku je představení a analýza současného stavu vizuální antropologie ve Slovinsku. V první části se autorka věnuje využití filmu v etnografii, což je nejlépe rozvinutá odnož slovinské vizuální antropologie. To platí zejména pro dokumentaci organizovaného vizuálního materiálu a využití videí v muzejních prezentacích. Autorka zdůrazňuje společný rys soustředění na „vlastní“ kulturu. Druhá část nastiňuje další, méně rozvinuté a novější trendy. Využití fotografie je představeno v diachronní perspektivě, stejně jako studentské práce, které rozšiřují tematické a metodologické spektrum. Na závěr jsou nastíněny možné budoucí směry vizuální antropologie na základě dosavadních charakteristik a trendů.
Folk dance practice and transmission of the folk dance tradition by expatriate Estonians in Sweden and Germany
Abstract
Cílem tohoto srovnávacího výzkumu bylo zmapovat výskyt skupin lidového tance a postihnout roli lidového tance v ochraně estonské identity v exilu. Pro Estonce se národní tanec stal politicky korektní formou sebevyjádření. Po mnoho desetiletí jim vyhovovalo pořádání festivalů lidových tanců, písní a krojů v duchu národního romantismu, které se zrodily v době národního obrození. To byly hlavní formy sebevyjádření v politicky neklidných časech. Lidové písně, tance a kroje představovaly kořeny, které estonské utečence po 2. světové válce spojovaly s estonskou půdou a pomáhaly jim adaptovat se v novém prostředí. Volnočasové aktivity Estonců v poválečných utečeneckých centrech mohou být nahlíženy jako základna pro obnovu a uchování identity. Zvláštní pozornost je věnována aktivitám estonských uprchlíků ve Švédsku a v Německu. Pro sběr dat byly využity nestrukturované rozhovory a konverzace. Uchovávání estonského lidového tance je analyzováno v souladu s eko-kulturním modelem mezigeneračních vztahů (Trommsdorff 2009) prostřednictvím tří okruhů: 1) kategorií vztahujících se k praktikám lidového tance – proces, směřování a výsledek; 2) faktorů ovlivňujících proces přenosu – osoby zapojené do přenosu, jejich vzájemné vztahy, přenášené obsahy a širší kontext, v němž se přenos odehrával; 3) perspektiv – aktuálního stavu a možných posilujících a zpomalujících faktorů v procesu uchovávání estonského lidového tance v Německu a Švédsku.
Die Bedeutung des Heus und sein traditioneller Transport in Riesengebirge
Abstract
Většinu obyvatel žijících v Krkonoších živilo hospodářství, jehož znalosti přinesli alpští kolonisté v druhé polovině 16. století. Náročné klima a nízká úrodnost půd neumožňovaly ve vysokých polohách hor vypěstovat mnoho produktů. Místní lidé byli závislí na chovu dobytka, k jehož hlavnímu krmivu patřilo seno. Tato komodita měla pro obyvatele Krkonoš zásadní význam a ovlivnila například způsob obživy, obhospodařování luk, architekturu a také krajinný ráz. Období senoseče se v Krkonoších lišilo na základě nadmořské výšky, typu louky a její zeměpisné polohy. Téměř všichni horalé ale od začátku července do konce září byli zaměstnáni produkcí sena. Neoddělitelnou součástí senoseče byl také transport sena, při němž se uplatnilo několik tradičních dopravních prostředků, jako byly saně, krosna, trakař, loktuše nebo v nižších polohách vozy. Úpadek budního hospodářství nastal po odsunu německojazyčného obyvatelstva po 2. světové válce a rozhodnutím státu upřednostnit vodohospodářskou funkci horské krajiny. V současnosti se ale hospodářství do vyšších poloh hor částečně opět navrací. Význam sena pro lidi vlastnící dobytek tak i v dnešní době trvá.

Zprávy

Jubilanti v roce 2014
Konference Muž a žena - vzťahové súvislosti v kontexte múzejních zbierok
9. mezinárodní studenská vědecká konference AntropoWebu (Plzeň, 17.-18. 10. 2013)
Konference PROPAMÁTKY - obnova a využívání pivovarů
Konference Valašsko - historie a kultura. Rožnov pod Radhoštěm 18. - 20. 9. 2013

Literatura