Číslo 3, Roč. 107 (2020)

Studie

Krejčovské cechy a jejich vliv na formování mužského venkovského oděvu ve střední Evropě 16. a 17. století
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.3.01
Abstract
V průběhu 16. a 17. století došlo ve středoevropském prostoru k rozsáhlé proměně oděvních zvyklostí, která byla po éře národních oděvních stylů završena plošným přijetím módní vlny španělského a později francouzského oděvního kompletu. Nové oděvy zdomácněly především u šlechticů a s odstupem času též u měšťanů. Otázkou zůstává, jakým způsobem a kým byly zprostředkovány venkovanům. Naše pozornost se upírá především na městské krejčovské cechy, jimž patřilo dominantní postavení ve výrobě městských, a s ohledem na vrchnostenská nařízení, i venkovských oděvů. Jejich dílo je zachyceno na řadě dobových vyobrazení a četnost jejich výskytu ve městě a na venkově zase dosvědčují soupisy pozůstalostí a odkazů sirotkům. Oděvní konstrukce jsou obsaženy v krejčovských knihách střihů, které se zachovaly v Česku, na Slovensku, v Polsku, Rakousku i Německu. Komparace těchto tří typů pramenů tvoří základ naší studie, která přináší nové informace o formování, typech a zastoupení jednotlivých oděvních součástek mužského oděvu.
A Military Zone in a Dwelling of the Buddhas: Appropriation and Re-appropriation of the Cultural Landscape in Transbaikalia
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.3.02
Abstract
This article considers a place as being filled with the symbolic meanings of the different groups controlling that place in different periods of history. It focuses on the example of the Soviet military zone in Transbaikalia, which was created on the site of the Buryat Buddhist monastery of Tsugol in the early 1930s. The military zone went on to replace the previous identity of the place by appropriating the meanings and symbols attached to the monastery. Fifty years later, in the post-Soviet period, the place was “re-appropriated” by the Buryat Buddhist monastery. The article discusses the practices of appropriation and re-appropriation of the place, and the way the competing narratives merge into a multilocal phenomenon.
People, Birds, Canoes, and Seafaring in the Pacific Islands
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.3.03
Abstract
Birds around the Pacific are identified with human activities, and often with people themselves. This article explores the pervasive use of birds and avian imagery by Pacific islanders in legend, song, canoe construction, and navigation. It considers a preoccupation with birds in diverse spheres of island life, but with special attention to maritime activities.
Tradiční hliněná architektura v Íránu a způsoby její revitalizace
DOI: http://dx.doi.org/10.21104/CL.2020.3.04
Abstract
Studie přináší základní informace o jednotlivých typech tradiční hliněné architektury Íránu – o obytných stavbách a částečně i o stavbách technického charakteru. Důraz příspěvku je kladen na etnologický aspekt zkoumané problematiky. Rozebrány jsou principy místního stavitelství a základní konstrukční způsoby, jež mají tisíciletou tradici. První stopy osídlení iránské náhorní plošiny sahají do 8. tisíciletí př. n. l. Doslova uplácané hliněné objekty natěsnané těsně k sobě, tak vytvořily první lidská obydlí. Výsledkem nepřetržité stavitelské kontinuity ve využívání hlíny, trvající takřka deset tisíc let, byly domy, chrámy, modlitebny, hrady, paláce a několik měst, a stopy této velmi dlouhé tradice je možné v této zemi stále dohledat. Jedná se o symboly iránské historie, podobně jako i v sousedních regionech. Navzdory výjimečným historickým a architektonickým hodnotám hliněných staveb je v současném Íránu možné sledovat velké množství historických objektů (dokladů architektonického dědictví), a to především v extravilánech sídel, které jsou ponechány jako torza a dokreslují někdejší slávu hliněné architektury této země. Jsou nejen dokladem různých historických epoch regionu, ale dokumentují také tradiční stavební postupy a zároveň slouží jako vhodné předlohy a modely pro obnovu stávajících pozemních budov i pro současné použití v těch regionech, kde je dodnes hlína stále nejlepším možným řešením i u staveb žádajících současný standard bydlení. Aktivity spojené s revitalizací původní hliněné architektury, jsou vázány na činnost univerzitních a výzkumných pracovišť – Jazd, Teherán, experimentální centrum Esfahak a jsou v textu rovněž zohledněny.

Zprávy

11. Tagung zur Hinterglaskunst, Innsbruck, 11.–12. 10. 2019

Literatura

Eva Semotanová a kol., Český historický atlas: kapitoly z dějin 20. století
Barbora Půtová, Antropologie turismu
Mary Edith Durhamová, V albánských výšinách. Putování za horskými kmeny
Abstract
Recenze knihy M. E. Durhamové.
Jūratė Šlekonytė (ed.), Stebuklinės pasakos I
Abstract
recenze 1. svazku litevských kouzelných lidových pohádek
Michaela Kuthanová (ed.), Z historie exilu