Aktuální číslo

Článek popisuje historii sborů pro občanské záležitosti v české části bývalého Československa v 50. až 80. letech 20 století. Využity byly dva hlavní datové zdroje. Prvním byl hloubkové rozhovory s pohřebními profesionály, někdy zároveň členy sborů pro občanské záležitosti, kteří realizovali pohřební obřady ve sledovaném období. Druhým byly příručky pro pohřební profesionály a civilní pohřební řečníky o pohřebních proslovech a náležité formě občanských (socialistických) pohřebních obřadů. Autorka ukazuje, že členové sborů pro občanské záležitosti aktivně utvářeli nové formy obřadů a sbory pro občanské záležitosti hrály ústřední roli v rozšiřování občanských pohřbů na území dnešní České republiky. Sbory byly hierarchicky uspořádané a centrálně organizované a v jejich aktivitě byly ohromné regionální rozdíly. Na konci 70. let a v 80. letech 20. století byly aktivnější na Moravě, tedy tam, kde byly počty občanských pohřbů nižší, a proto tam byla potřeba pro jejich propagaci silnější.

As a consequence of economic globalisation, the Western Balkans has
been experiencing massive boom in the building of houses. In rural and
mountain parts of the former Yugoslavia, in some of the least expected
locations, often in areas inhabited by ethnic minorities, many imposing
houses have been constructed. These are often bigger and more extravagant
than their models in western European suburbs and have been built
largely on the basis of remittances from migrants in the EU or USA. It is
not just “remittance houses” but whole new “remittance landscapes” that
have come into being. This article explores the elemental spontaneity of
this building boom. Many of the houses concerned have been built without
project plans, architects or building permission and the new suburbs are
developing without urban planning or infrastructure. I try to show some
of the predictable but, above all, unexpected connections and results of
the absence of rationalist planning and budgeting.

Příspěvek ukazuje, že stabilizační a antiasimilační prvky jezídského náboženství v jezídských skupinách se poměrně výrazně odlišují podle kulturně-geografických jednotek – v iráckém Kurdistánu, mezi kavkazskými, případně středoasijskými Jezídy a Jezídy v západoevropských diasporách. Článek poukazuje prostřednictvím příkladů z hlavních prvků jezídského náboženství na jejich odlišnou společenskou i náboženskou stabilizační funkci. Jednotlivé náboženské prvky (a jejich funkce), které Jezídi považují za důležité, se poměrně výrazně proměňuje nejen v čase, ale především v geografickém prostoru. Tytéž náboženské prvky a příkazy (například důraz na pravidla uzavírání manželství), které mohou jezídskou společnost výrazně stabilizovat v iráckém Kurdistánu, naopak jezídskou společnost v diaspoře (zejména v západní Evropě) mohou stejně výrazně destabilizovat.

This paper presents the results of an analysis of beaded artwork from the
collection of the Czech ethnographer František Řehoř. The collection
is located in the Department of Ethnography of the National Museum
in Prague and is currently being analyzed by Czech ethnologists in
cooperation with Ukrainian experts. This collection provides an important
source of knowledge for studying the first stage of the tradition of beaded
decoration in Ukrainian folk costume (late 18th to late 19th century) of
eastern Galicia and Bukovina, which were part of the Habsburg Monarchy
at that time. The analysis of artifacts from this collection expands the
knowledge of technological, typological, artistic and stylistic features of traditional
Ukrainian beadwork within these regions during the 19th century.