Aktuální číslo

Studie se zabývá ochranou veřejného pořádku na venkově v poslední dekádě před pádem komunistické vlády v Československu roku 1989. Studuje přitom prolínání sdílených norem komunity a uplatňování moci státně socialistického politického systému na lokální úrovni. Sleduje konkrétně péči o dobrou pověst a odraz sociální hierarchie a s ní spjatých stereotypních představ v zápisech z jednání komisí pro ochranu veřejného pořádku místních národních výborů. Text zasazuje problematiku péče o spořádanou obec na konci osmdesátých let 20. století do širších souvislostí společenských proměn v důsledku industrializace a modernizace. Autor dochází k závěru, že principy sociální kontroly za pozdního socialismu nebyly v rozporu se sociálními normami venkovských komunit. Analýza archivních pramenů však taktéž ukazuje na vliv celkové neefektivity státně socialistického systému na schopnost veřejný pořádek hlídat.

V této studii umísťuji fenomén mezikulturních náboženských setkání do globalizační perspektivy. Prezentuji jej jako zápas nativních skupin o vytyčení vlastního kulturního prostoru v globálním schématu věcí, jako úsilí o indigenizaci modernity a spirituality. Pomocí diskurzivní analýzy jedné konkrétní mayské přednášky konané v České republice sleduji postupné utváření a ustavování globálního spirituálního diskursu, jenž povstává skrze nepřetržité propojování, spojování či slepování různých náboženských prvků, skrze univerzalizaci rétoriky i zdůrazňování nativních kořenů, skrze připodobňování i vymezování se vůči dominantní euroamerické kultuře. Cílem textu je ukázat, že jde o hluboce dvojznačný proces, který s sebou nese kontinuitu i diskontinuitu, konvergenci i divergenci, ale také – a to možná především – ekvivokaci; že jde o dynamický proces překladu, v němž se mnohé ztrácí, něco však i nalézá.

The notion of biopower signifies managing populations by regulating and controlling life-related processes. This power medicalizes society, and in the age of genetics, a unique role is played by genetic research, which has led to the discovery of new diseases, one of them being the LCHAD enzyme deficiency, which is relatively common in the Kashubian population. In this case study, I present the process of constructing this rare genetic disease into an ethnic disease. I argue that a significant role in this was played by doctors and journalists who, using cultural capital, symbolic violence, and the power wielded by news media, spread the term “Kashubian gene,” suggesting that it is a common disease in this ethnic-regional group. Despite adverse effects, the hype has also yielded some positive consequences: it contributed to introducing newborn screening tests aimed at diagnosing the disease, thus saving human lives.

Článek analyzuje práci první generace čínských antropologů, kteří koloniální vědu v návaznosti na činnost intelektuálů z období konce císařství indigenizovali prostřednictvím kontaktů s evropskými a americkými kolegy, na pozadí historického, politického a ideologického kontextu období vlády Čínské republiky (1911–1949). Z analýzy vyplývá, že ačkoliv byli čínskou historiografií ex post vyprofilováni jako členové dvou soupeřících škol, antropologové tvořili vědomostní komunitu praxe orientovanou na terénní výzkum, ve které společně otevírali diskurzivní prostor nejen pro konfrontaci s nepřítelem za 2. sino-japonské války, ale i pro kritické nazíraní na rasově-asimilační národnostní politiku vládnoucího Kuomintangu. V debatách se vzájemně konfrontovali se svými odlišnými přístupy, které produkovaly různá pojetí identity jednotného čínského národa, jehož zformování bylo jejich společným cílem. Z východisek republikánské antropologie čerpá inspiraci i současná čínská národnostní politika.

V současné době existují dvě hlavní větve rituálu Danza Azteca – synkretický rituál Danza Azteca Conchera (často pouze Danza Conchera) a její novější verze zvaná Danza Azteca-Mexica, rituál „očištěný od katolických prvků“, který se vyvinul z Danza Conchera. Tento článek se věnuje synkretickému rituálu Danza Conchera ve středním Mexiku a procesu tzv. aztekizace, během nějž se zaváděly nové aztécké prvky do rituálu a jehož cílem bylo, aby se Danza Conchera přiblížila své domnělé původní verzi provozované v době aztécké říše. Jelikož aztekizovaný rituál Danza Conchera sloužil jako základní stavební kámen pozdějším skupinám Danza Azteca-Mexica, tento článek zkoumá klíčové prvky a osoby spojované s procesem aztekizace dle vyprávění současných Concheros a Mexicas. Opírá o výsledky terénního výzkumu autorky z let 2009-2017, zúčastněné pozorování, stejně jako o osobní a telefonická etnografická interview z let 2010-2021 a odbornou literaturu.