Datum zveřejnění:

25.9.2020

DOI:

https://doi.org/10.21104/CL.2020.3.04

Abstrakt:

Studie přináší základní informace o jednotlivých typech tradiční hliněné architektury Íránu – o obytných stavbách a částečně i o stavbách technického charakteru. Důraz příspěvku je kladen na etnologický aspekt zkoumané problematiky. Rozebrány jsou principy místního stavitelství a základní konstrukční způsoby, jež mají tisíciletou tradici. První stopy osídlení iránské náhorní plošiny sahají do 8. tisíciletí př. n. l. Doslova uplácané hliněné objekty natěsnané těsně k sobě, tak vytvořily první lidská obydlí. Výsledkem nepřetržité stavitelské kontinuity ve využívání hlíny, trvající takřka deset tisíc let, byly domy, chrámy, modlitebny, hrady, paláce a několik měst, a stopy této velmi dlouhé tradice je možné v této zemi stále dohledat. Jedná se o symboly iránské historie, podobně jako i v sousedních regionech. Navzdory výjimečným historickým a architektonickým hodnotám hliněných staveb je v současném Íránu možné sledovat velké množství historických objektů (dokladů architektonického dědictví), a to především v extravilánech sídel, které jsou ponechány jako torza a dokreslují někdejší slávu hliněné architektury této země. Jsou nejen dokladem různých historických epoch regionu, ale dokumentují také tradiční stavební postupy a zároveň slouží jako vhodné předlohy a modely pro obnovu stávajících pozemních budov i pro současné použití v těch regionech, kde je dodnes hlína stále nejlepším možným řešením i u staveb žádajících současný standard bydlení. Aktivity spojené s revitalizací původní hliněné architektury, jsou vázány na činnost univerzitních a výzkumných pracovišť – Jazd, Teherán, experimentální centrum Esfahak a jsou v textu rovněž zohledněny.

Klíčová slova

Írán – tradiční hliněná architektura – kulturní dědictví – revitalizace hliněných staveb

Text článku