Český lid 1/2028 – monotematické číslo
CHŮZE MÁ VÝZNAM: Kinestetické formy paměti, sounáležitosti/přináležení a výzkumu
Hostující redaktoři: Michal Korhel (Ústav slovanských studií, Polská akademie věd, Varšava), Jana Nosková (Etnologický ústav AV ČR, Brno), Sabine Stach (Leibnizův institut pro historii a kulturu východní Evropy, Lipsko)
Chůze, turistika, poutě, jízda na kole či dokonce běh – pohyb z vlastní vůle – jsou nezbytné pro objevování historických míst, prožívání krajiny, zkoumání kultur a připomínání minulých událostí a osobností. Chůze není jen způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B; lze ji také záměrně využít k podoře přemýšlení, vzpomínek či vztahů a k posílení pocitu identity. Již více než deset let každoročně stovky lidí absolvují 32 kilometrů dlouhou trasu „Pouti smíření“ z Pohořelic do Brna. V květnu 1945 bylo po stejné trase směrem do Rakouska vyhnáno přibližně 20 000 německy mluvících obyvatel Brna. Ve Varšavě se letos zúčastnilo více než 12 000 lidí 35. ročníku pamětního běhu na počest Varšavského povstání z roku 1944 („Bieg Powstania Warszawskiego“). Kromě toho existuje řada dalších vzpomínkových aktivit, které vycházejí z fyzických a v některých případech sportovních aktivit. Lidé například podnikají pěší výpravy do regionů, odkud pocházejí jejich rodiny, překračují bývalé hranice, sledují historické trasy, vydávají se na poutě k historickým místům nebo prozkoumávají krajinu prostřednictvím turistiky a každodenního pohybu.
Pro badatele v oblastech studií paměti, kulturního dědictví nebo public history vyžadují takové kinestetické způsoby setkávání se s minulostí širší metodologický rámec: musí se sami stát fyzicky aktivními. V důsledku toho se badatelé stále častěji opírají o metody, které antropologové používají a o kterých diskutují již mnoho let. Přístupy, jako je etnografie chůze, zúčastněné pozorování, mobilní rozhovory a smyslová etnografie, vycházejí z myšlenky, že poznání je neoddělitelně spjato s fyzickým a prostorovým kontextem, v němž vzniká. Když výzkumníci kráčí po boku svých respondentů, vnímají krajinu jinak, než by tomu bylo při rozhovoru na jednom místě. Pohyb a setkání s konkrétními místy mohou rovněž proměnit rozhovory, vzpomínky a vyprávění. To vyvolává otázku pozicionality „kráčejícího“ výzkumníka; terén, počasí, fyzická námaha, rychlost, přestávky i společná prostorová orientace – to vše ovlivňuje výzkumnou situaci. Etnografie chůze proto není pouhou mobilní variantou kvalitativního rozhovoru, ale spíše výzkumným přístupem, který aktivně zapojuje tělo, pohyb a prostředí do tvorby poznání.
Monotematické číslo zkoumá vztah mezi pohybem, vnímáním a poznáním. Na příkladu chůze (při zohlednění i jiných forem nemotorizovaného pohybu) se zabývá vzájemným působením mezi pamětí, sounáležitostí/přináležením (belonging) a výzkumem. Zaměřuje se na různé kontexty a formy mobilní zkušenosti, od každodenních procházek a túr po turistické aktivity, přechody hranic, cesty krajinou předků, poutě, procesí, pamětní pochody, procházky za vzpomínkami a historické rekonstrukce. Zvláštní pozornost je věnována vzájemnému působení mezi tělesností, krajinou, materialitou, pohybem, opakováním, kolektivní účastí, emocemi a pocitem sounáležitosti/přináležení. Jak lze vysvětlit a prozkoumat rostoucí využívání těla jako média paměti? Jaký vztah existuje mezi historickou tradicí, individuální pamětí, politickým aktivismem a hledáním jedinečných zážitků? Další otázkou je: Jak se mění vnímání místa, když jím člověk prochází, a ne je pouze pozoruje? Jakým způsobem se vzpomínky aktivují prostřednictvím pohybu a jak jsou svázány s krajinou? Jakou roli hrají vzdálenost, rychlost, rytmus, vyčerpání, počasí nebo terén? Pokud jde o explicitní praktiky připomínání, stojí za zmínku také napětí mezi významem připisovaným těmto událostem a tím, jak je účastníci skutečně prožívají, stejně jako překrývání volného času, sportu, připomínání a historické výchovy, které charakterizuje mnoho z těchto formátů.
Český lid je přední recenzovaný český etnologický časopis, vydávaný v tištěné podobě a v režimu „diamond open access“ Etnologickým ústavem AV ČR v Praze; je pravidelně indexován a abstrahován v databázi Scopus (Q2). Cílem tohoto monotematického čísla, jehož spolueditory jsou Michal Korhel, Jana Nosková a Sabine Stach, je podpořit dialog mezi badateli působícími v oblastech etnologie a antropologie, historie, humánní geografie, studií paměti, kulturního dědictví, mobility a výzkumu cestovního ruchu. Důraz je kladen na současné příklady (obecně od roku 1989), ačkoli mohou být zahrnuty i historické genealogie, pokud jsou relevantní pro pochopení současných praktik. Zvláště uvítáme příspěvky, které prostřednictvím konkrétních případových studií představují inovativní metodologické přístupy a zároveň zkoumají analytickou hodnotu kinestetické perspektivy pro porozumění prostoru, paměti a sounáležitosti/přináležení (belonging).
Mezi možná témata patří mimo jiné:
- Chůze a vzpomínání: pamětní pochody, procházky za pamětí, poutě, procesí, historické rekonstrukce, pamětní maratony a běhy a další formy fyzicky praktikovaného vzpomínání,
- Chůze a belonging: turistika zaměřená na kulturní dědictví, genealogické cesty, návraty do regionů původu a pohyb rodinnými a biografickými krajinami,
- Chůze a hranice: pohraniční pěší a cyklistické výlety, trasy podél bývalých i současných hranic, jako je například Stezka železné opony, přeshraniční trasy a fyzický zážitek z politických prostorů,
- Chůze a krajina: vnímání a osvojování si historických, postindustriálních, postsovětských či postsocialistických krajin prostřednictvím pohybu,
- Chůze a kulturní dědictví: tematické procházky, stezky kulturního dědictví, turistické trasy a utváření historických krajin,
- Chůze a mobilita: vztah mezi chůzí a jinými formami fyzického pohybu, jako je běh nebo jízda na kole; otázky rychlosti, rytmu a fyzické námahy; zkušenosti lidí s tělesným postižením, včetně otázek inkluze a přístupnosti,
- Chůze jako metoda: rozhovory při chůzi, etnografie chůze (walking ethnography), mobilní a smyslové metody a otázky pozicionality, reflexivity a tvorby poznání.
Zvláštní zájem máme o příspěvky, které propojují tyto oblasti a nahlížejí na chůzi jako na situovanou a ztělesněnou praxi vnímání a tvorby poznání.
V abstraktu (max. 500 slov, v angličtině) nastiňte výzkumnou otázku (otázky) i zvolený teoretický a metodologický přístup. Abstrakty zasílejte na adresy: sabine.stach@leibniz-gwzo.de a noskova@eu.cas.cz.
Autorky a autory prosíme také o přiložení krátké biografické informace v rozsahu 100 slov v angličtině.
Termín pro zaslání abstraktů: 15. listopadu 2026
Oznámení o přijetí: 15. prosince 2026
Odevzdání kompletní kapitoly: 15. června 2027
Celé číslo vyjde v angličtině, studie je tedy třeba zaslat v angličtině.
Pro další informace prosím kontaktujte Sabine Stach – sabine.stach@leibniz-gwzo.de.