Datum zveřejnění:

25.4.2015

Abstrakt:

Článek představuje jazyk (regionální) menšiny, existující během řady staletí na pomezí kultur a jazyků, z diachronické a synchronické perspektivy: etnolekt Kašubů – autochtonního, slovanského lidu na Gdaňském Pomoří – a také dějiny a druh jeho styků s jazykem německým (nepříbuzným) a polským (příklad slovansko-slovanského pomezí). Kašubský jazyk přicházel do kontaktu s dolnoněmeckými nářečími a horní němčinou; zejména jeho styk s ofi ciální verzí německého jazyka byl jazykově konfl iktní povahy. Mezi kašubštinou a polskými nářečími mazovskými a velkopolskými existuje jazykové kontinuum. Kašubština (v podobě mnoha nářečí) a polština (ve standardní podobě) se dlouho funkčně doplňovaly. Spojovala je koexistence. Kašubové byli během staletí trojjazyční. Po roce 1945, kdy přestalo existovat kašubsko-německé pomezí, se Kašubové
stávali dvojjazyčnými (kašubsko-polský bilingvismus) nebo byli jen polskojazyční. Od devadesátých let 20. století dochází působením kašubských elit ke kvalitativní změně ve fungování kašubského jazyka: byl utvořen standardní jazyk, který se projevuje různými komunikačními kanály. Kašubský etnolekt se stal předmětem jazykové politiky na regionální, státní a evropské úrovni. Od roku 2005 má právní status regionálního jazyka. Přesto je ohrožen.

Klíčová slova

Kashubian language; minority languages; regional languages; language contact; linguistic borderlands

Text článku