Abstrakt
K místním komunitám v nezápadních zemích přistupují mezinárodní instituce často jako k pasivním subjektům, které je třeba vzdělávat pomocí expertů a reorganizovat podle západních socioekonomických modelů (Hobart 1993). Takový přístup vede k tomu, že řada rozvojových agentur mnohdy přehlíží a nezohledňuje vlastní formy společenské činnosti místních komunit a jejich pojetí sebeorganizace. V tomto článku se zaměřujeme na proces změny v současném Mongolsku, probíhající zdola nahoru, a na vlastní, osobité představy a praktiky Mongolů, pokud jde o iniciování a zajištění rozvoje. Odkazujeme na výzkum provedený ve správním obvodu (somonu) Bulgan, nacházejícím se na jižních svazích Altaje. Od roku 2012 jsme prováděli terénní výzkum u dnešních Torgutů. Především se zaměřujeme na posttransformační ekonomické aktivity v Bulganu, k nimž patří kolektivní správa statků (Empson 2014), a na nové druhy podnikání, spojeného s přeshraničním obchodem. Studie pojednává o neformálních sítích podnikatelů a jejich způsobu budování vzájemně spřízněných obchodních vztahů. V tomto kontextu analyzujeme činnost uskupení „Torgon Nutag Club“, založeného skupinou torgutských podnikatelů, kteří ve svém domovském městě iniciovali a pořádali řadu sociálních a kulturních akcí a různých oslav. Většina členů klubu žije v Ulánbátaru – v takzvaném „Torgutském městě“, které lze dnes považovat za jedno z hlavních intelektuálních center torgutské činnosti. Důležitá je zejména skutečnost, že Torguti tímto způsobem vytvářejí nejen spontánní a originální společenské organizace, ale také osobitý styl duchovně prospěšné činnosti. Podporují tak složky společného osudu, bohatství prosperity, životní energie a síly.